Přišlo mi, že jako dítě jsem něco cítila a prožívala a nedostala jsem zpětnou vazbu na mě, ale obraz, který viděli druzí, to, co oni prožívali a promítli na mě.
Byla jsem jejich zrcadlo.
Moje mysl se snažila ten obraz uchopit a oddělila se od prožívání těla, cítění se.
Jako by tím získala moc a snažila se...
Paradox dnešní doby
Potkala jsem reklamu na Vodní svět, který zval k ochlazeni v parném létě.
Tváří v tvář teplotám, které mají vyšplhat až ke 40 stupňům, mi to přišlo absurdní.
Vůči přírodě.
Zvířata a rostliny se nemají kde schovat.Mnohdy nemají co pít, nemají stín.
A člověk, ve své sebestřednosti, dál hýří, plýtvá, těží, aby se ON měl dobře. ...
Cítit se neznamená sledovat své pocity a neustále si uvědomovat, co cítím.
Znamená to spíše být si vědoma svých potřeb, cítit své potřeby a naplňovat je.
Pocity jsou až důsledkem toho, zda své potřeby cítíme a naplníme, nebo ne. Když své potřeby nenaplníme, začneme se nějak cítit. A když je naplníme, také se nějak cítíme.
Emoce přicházejí až potom....
Za posledních sto let se velmi proměnil život na Zemi. Velmi se proměnila příroda.
Uvědomila jsem si strach, že to, čím poslední měsíce a roky žiju, neni skutečné.
Že to není důležité.
Vztah s tělem. Vědomí živého, cítícího těla.
Já jsem se bála, že to je k ničemu, že nikoho to nezajímá, že jsem jako blázen mezi lidmi, že se tomu věnuji...
Sama sobě.
A potom mi došlo, že pro ten čas, který jsem mu věnovala, je pro mě důležité. ...
„Buďte jako děti“ neznamená hrát si s hračkami nebo dělat dětské věci. Znamená to být si vědomá sama sebe. Vědět, jak se cítím. Přirozeně se sebou soucítit.
Když se dítě bouchne, pláče. Když se zraní, hledá útěchu. Je mu přirozené reagovat na to, co cítí. Není lhostejné ke svému tělu. Věnuje mu pozornost, čas a péči.Sobě.
Dospělí...
Uvědomila jsem si strach, vypustit se do světa, že o sebe přijdu. O kontrolu nad tím, kdo jsem a jak to mám.
Že to bude žít vlastním životem. V pohledech druhých, jejich názorech...Že tím ztratím to, co mi patří.
Že to je moje.
Já si potřebuju uvědomit, že to, co vypustím do světa, jsem ale celá já....
Ty největší věci, které můžu jako člověk vykonat, nejsou ty, které jsou nejvíc vidět.
Které druzí a společnost ocení.
To největší, co můžu jako člověk v životě udělat, může vypadat jako velmi malé, až druhým očím neviditelné.
Postavit se za sebe.
Ve chvílích, kdy to není vidět, v každodenních okamžicích se k sobě, k tělu, ke...
Zúčastnila jsem v Praze na konferenci spolku Poslední stopa Společně za terramaci.
Terramace (přirozená organická redukce) je nová ekologická metoda pohřbení, která umožňuje návrat lidského těla zpět do koloběhu přírody formou úrodné zeminy.
Ve srovnání s kremací má výrazně nižší negativní dopad na životní prostředí a zároveň nabízí smysluplný,...
Uvědomila jsem si, jako by moje mysl podvědomě pořád vyhledávala, co bych mohla řešit, čím bych se mohla zabývat.
Jako bych se potřebovala pořád něčím zaměstnávat v hlavě. Jako bych si nemohla dovolit prostě vypnout a jen tak být. Jen tak.
Jako bych musela pořád nad něčím dumat.
Jako by chtěla pořád něco zkoumat, poslouchat, něčím...