Cesta životem 

Pravda je jen jedna aneb, když se bojíme pojmenovat zlo.

Strach je pro mě velký pomocník, protože tam kde se bojím, tam se bojí moje "vnitřní dítě" - moje tělo, které potřebuje, abych se za sebe, za něj postavila.
To co cítím a prožívám nejsou vzpomínky na dětství ani regrese do dětství, v tom smyslu, že bychom to měli uzdravit - tu minulost.
Jsou to místa, kde se...

Možná jsme si lásku příliš dlouho představovali jako něco, co přichází z druhého člověka.
On mě miluje.Já miluji jeho.Cítím lásku k němu.
Ale možná je láska především stav mého vlastního těla.
Hormony jsou součástí biologické zpětné vazby těla. Tělo se prostřednictvím hormonálních a nervových signálů neustále vyrovnává s tím, co prožívá a potřebuje.
A...

Dcera chtěla vyzkoušet z přírodopisu a napadlo mě potom, že jsme se tím učením nějak vnitřně ujistili, že to tak je.
A vycházíme z toho, aniž bychom se pozastavili nad tím skutečným současným stavem přírody.
Jako bychom měli v hlavách mapu o světě a jeho fungování, ale jen to, co jsme se hromadně naučili, ale jako bychom...

BEZPEČÍ A LÁSKA
Tohle video, to spojení i s tou hudbou mě provází celé měsíce.
Je pro mě úplně fascinující a můžu si ho pouštět pořád dokola.
Text u toho videa
"Je něco na tom, když se cítíš natolik v bezpečí, že můžeš úplně polevit ve své ostražitosti.
Pářící se pár tráví takto celé dny....

Včera večer mě napadlo, že možná lidem nezbývalo se modlit, když si nemohli pomoci proti nadvládě či autoritě druhého člověka.
Možná ale doopravdy modlit se znamená, sejít myšlenky do těla a konat.
Když člověk neměl moc změnit svou vnější situaci, byl pod nadvládou autority, systému, panovníka, otce, manžela, církve, možná mu nezbývalo obrátit se...

Zvykli jsme si nedívat na Zemi jako na živý celek.
Zvykli jsme si na myšlenku, že příroda je jen hmota.
Stromy. Kameny. Zvířata. Půda. Voda.Naše tělo.
Bereme je jako zdroje. Jako něco, co tu je pro nás. Co nám má sloužit.
Pánům tvorstva.
Člověka jsme postavili nad to všechno.
Myslíme si, že je...

Já jsem si vlastně celý život nedokázala uvědomit, že já jsem ta, která se dívá ven.
Pořád jsem se otáčela, rozhlížela kolem a snažila jsem se venku něčeho zachytit, protože jsem si nedokázala uvědomit, odkud vycházím.
Že vůbec odněkud vycházím. Ze svého těla.
Že ten střed, kolem kterého se točím je moje vlastní tělo, které se...

Možná jsem dlouho žila v životě, aniž bych v něm skutečně byla.
Šla jsem pořád dopředu. Událost za událostí, člověk za člověkem. Můj život se skládal z toho, co bylo potřeba, co chtěli druzí a na co bylo třeba reagovat.
Můj čas ale nebyl můj.
Ani moje tělo mi nepatřilo.
Byla jsem ve vleku potřeb, očekávání...

Dlouho jsem se cítila jako subjekt, který hledá objekt své lásky, zájmu a pozornosti.