Styděla jsem se... Myslela jsem si, že ONI mě ponižují a vysmívají se mi, že jsem jiná.Tak jsem se skryla.A nikdy mi nedošlo, že jsem se nestyděla před nimi, ale že se moje tělo stydělo před nimi za to, že jsem se postavila proti sobě. Že ten stud byl pocit mého těla vůči mě.Že jsem se styděla sama před...
Možná je úzkost o spasení jen strach dětí v nás, že nás nikdo nezachrání.
Že nám nikdo nepomůže.Že nejsme hodní.Že jsme hříšní. Že jsme zlí.Že jsme špatní.Že nemáme právo být sami sebou.
Možná je úzkost a deprese strach, že nemáme svůj život ve svých rukou a že jsme ho odevzdali do rukou druhých.
Možná je panika to,...
Možná je "karma" jen to, co jsme v sobě jako děti potlačili a nikdy nevyjádřili.
Možná je peklo či stavy "barda" jen to, jak se tím stále dokola zabýváme v mysli.
Možná nám život neustále pomáhá tím, že vytváří podobné situace, abychom mohli konečně prožít a propustit to, co v nás zůstalo.
Možná se to všechno...
Možná jsme jako děti chtěli být v duchu příliš čistí. Přijatelní.
Tak moc, že jsme se začali bát sami sebe. Svého těla. Jeho projevů.Pocitů, emocí a živosti.
Mysleli jsme, že okolí reaguje na nás.Že jsme špatní a vinní tím, jací jsme.
Začali jsme utíkat před svým stínem. Sami před sebou.
Snažili jsme se necítit svoje...
Možná jsou naše vztahy příležitostí navázat vztah sami k sobě.
Možná jsme byli vedení se odevzdat druhému, ale potřebujeme patřit sobě.
Jako děti jsme přišli o moc nad svým tělem a životem. Nad sebou samými.Všichni byli větší a důležitější než my.
Naučili jsme se poslouchat a jít proti sobě, ubližovat si, abychom vyhověli těm druhým.
...
Někdy hledáme lásku všude kolem nás.Hledáme jí ve vztazích, ve věcech.
Máme pocit, že nám něco chybí.Že jsme byli o něco ochuzení.
A tak chodíme světem a zkoušíme TO najít. Přes lidi, zážitky, cesty...
Oči máme na stopkách a bojíme se, že to mineme. Že to propásneme, že o to přijdeme.
Jsme pořád venku, už jsme...
Možná jsme za Boha venku, mimo nás, v nebi, skryli morálku společnosti. Pohled z vrchu.
Za všechna ta přikázání a pravidla o tom, jací máme být a jak se máme chovat, abychom byli přijatelní.
Možná, když jsme uvěřili této vnější autoritě a začali jsme se bát sami sebe, byli jsme snadno ovladatelní.
Možná jen bylo zneužito naše...
Možná jsme všichni jako spící princezny, které čekají na prince, který je vysvobodí.
Možná jsme kdysi jako malé děti měli pocit, že nikdo nestojí o naši lásku.
O naše vyjádření citů, emocí, myšlenek, našeho vnitřního života. O nás samotné.
Stáhli jsme se do hlavy a zůstali tam jako ve věži. Osamělí. Oddělení od sebe, svého těla, života, citů... ...
Když nereagujeme na své skutečné potřeby, když necítíme sami sebe, ignorujeme svou lásku.Nejsme ochotni milovat sami sebe.
Když jsme lhostejní k tomu, jak MY to cítíme pro sebe a odmítáme se zachovat tak, jak my potřebujeme...Nemilujeme sami sebe.
Já miluji sama sebe, když naslouchám svým pocitům a potřebám a jednám v souladu s nimi. Když konám ve...
Nejste hlasem ve své hlavě.Jste ten, kdo ten hlas slyší.
Váš hlas a myšlenky jsou představy o vás.
To, kdo doopravdy jste je ten, kdo naslouchá.
Vaše tělo.
Celý život bylo s vámi.Celý život je vámi.
Někdy v dětství jsme se ale kvůli potlačováním pocitů a emocí uzavřeli, oddělili jsme se od sebe, svého těla do hlavy....