Voda v létě

Potkala jsem reklamu na Vodní svět, který zval k ochlazeni v parném létě.

Tváří v tvář teplotám, které mají vyšplhat až ke 40 stupňům, mi to přišlo absurdní.

Vůči přírodě.

Zvířata a rostliny se nemají kde schovat.

Mnohdy nemají co pít, nemají stín. 

A člověk, ve své sebestřednosti, dál hýří, plýtvá, těží, aby se ON měl dobře. 

Bez ohledu na jiné tvory, přírodu, Zemi. 

Využívá zdroje, které mají sloužit všem a rozpíná se, bere domovy a místa pro život zvířatům, hmyzu, ptákům...

Myslí jen na sebe, teď.

Nestará se o zítřek. 

Ta změna se děje v čase. 

Nepřijde přes noc.

Krok za krokem ubývá lesů, zvířat, hmyzu, divoké přírody. 

Také stínů, chladu, vody...

Jenže člověk to necítí. 

Necítí totiž ani sám sebe. 

Nedokáže si uvědomit, že tělo, příroda, Země jsou také já. 

Domov.

Nedokáže pečovat - postarat se o své skutečné potřeby, ani o potřeby jiných druhů.

Chová se jako mimozemšťan, jako by sem přišel jen vytěžit pro svůj život to nejlepší, chce všechno vlastnit a mít. 

Myslí si, že jednou odejde jako duch, jenže tím duchem, myšlenkou bez těla už je. 

Nezajímá ho, co bude zítra, za rok, za pět let. Jakou Zemi předáme dětem.

Dalším generacím. 

Naše děti nebude zajímat, kolik zdědili peněz, domů a majetku. 

Ale jestli můžou dýchat.

Jestli budou mít co jíst.

Jestli budou mít stín.

Jestli budou mít co pít. 

My nepotřebuje vic věcí ani informací. 

My si potřebujeme uvědomit, že naše tělo není věc, ale že cítí. Že potřebuje, abychom o něj pečovali, o ten nejbližší kousek přírody, který nám byl dán. 

Aby se s námi cítilo bezpečně.

Aby se příroda a námi cítila v bezpečí.

Abychom nešli proti sobě.

Abychom nežili podle sebe, ale podle jeho, jejich potřeb. 

Ne v rozporu s nimi.

Protože potom, když budeme cítit se sebou, budeme skutečně cítit přírodu a budeme vědět, co udělat. 

Když sebe, ji, uvidíme skutečně zevnitř, srdcem, které jí patří a bije pro ni, ona se postará. 

Příroda je náš život.

Nenechme jej vyschnout úplně.

Na každém z nás záleží.

Každý musí začít u sebe.

Chránit a pečovat o to, co mu bylo svěřené do péče - o vlastní tělo a přírodu. 

A v tom najít bezpečí a naplnění.

Mirka Zagozdová