Tělo je naše dítě

Ne dítě, kterým jsme kdysi byli, ale živá bytost, stvořená přírodou, která je námi celý život.

Kterou jsem.

Možná jsme si zvykli říkat, že dospíváme, když se naučíme ovládat své tělo, potlačit jeho potřeby, odložit odpočinek, přizpůsobit se, vydržet a fungovat.

Jenže tělo nepřestalo být dítětem života.

Nepřestalo potřebovat bezpečí, něhu, pozornost, radost, odpočinek a možnost svobodně projevovat, co cítí.

Prožívat se.

My nedospíváme tím, že se naučíme své tělo ovládat, ale že se naučíme o něj pečovat a láskou.

K té živé, cítící bytosti, kterou já jsem. 

Že se z nás stanou ti, kteří se o to vlastní dítě, vlastní tělo, dokážou postarat. 

Ne ho vychovávat k poslušnosti, ale dovolit mu, sami sobě žít.

Potom pochopíme, že dětská nevinnost, krása a živost nikdy nezmizely.

Že jsou pořád přítomny v mém těle.

Ve mě.

Že jsem celý život dítětem živého Boha.

Přírody.

Mirka Zagozdová