Sexualita je moje energie

Jako děti jsme se potřebovali poznat. 

Objevit své tělo. 

Navázat s ním vztah. 

Poznat, jak se cítí, jak reaguje.

Být s ním v kontaktu.

Ve vztahu.

Cítit s ním, se sebou.

Být k němu něžmí, pozorní, láskyplní.

Být jím.

Neměli jsme ale čas ani prostor.

Zkoumat se.

Nemohli jsme se sami sebe dotýkat.

Fyzicky ani duševně.

Jako by obracet se k sobě, cítit se sebou, prožívat se se sebou, plakat se sebou...

Tělo a jeho projevy - emoce, zvuky, pachy, výměšky... bylo něco, za co jsme se museli stydět. 

Co jsme museli skrýt.

Jako by jsme nad svým tělem neměli moc.

Museli jsme poslouchat druhé a řídit se jejich vztahem k sobě, který promítali na nás. 

Jejich odcizením se tělu, studu za sebe, nerespektu k sobě.  

Vyrůstali jsme jako oni bez toho zásadního životního spojení. 

Bez vědomí, že moje tělo patří mě, ke mě, že já jim jsem. 

Potřebovali jsme poznat své hranice. 

Vědět o sobě. 

Kdo jsem já. 

Jak to cítím já, co potřebuji. 

Kde už to nechci. 

Oddělit se od druhých.

Postavit se za sebe.

Zůstat v bezpečném spojení, náruči těla, přírody, která nás vede životem a skrze city a emoce ví, co dělat a co ne, jak se zachovat. 

Žili jsme oddělení v hlavě a snažili se vymyslet naši cestu ne podle toho, jak to cítíme a vnímáme pro naše dobro, ale kličkovali jsme v systémech přesvědčení, zákonů , náboženství a morálky druhých a hledali, jak můžeme beztrestně žít.

I za cenu odmítání sebe. 

Byli jsme k sobě nespravedliví, protože jsme druhé potřebovali, abychom přežili. 

Sexualita není propojení se s druhým člověkem.

Ale poznání sebe sama hluboko ve svém těle. Kdo jsem, jaká jsem, mého jedinečného stvoření.

Uspokojování mých citů a potřeb. 

Radost z prožívání života skrze své tělo, můj úhel pohledu. 

Vychutnání si světa mnou. 

Mým tělem.

Ztělesnění prožívání sebe sama.

Protože celý můj život i svět se odehrává v něm a skrze něj. 

Bez něj nejsem nic.

Můj život se odvíjí od toho, jak moc sama sebe znám. 

Jak si naslouchám, jak se nechám jím vést.

Protože moje tělo nemá nikoho jiného než mě, kdo mu naslouchá, vidí, vnímá a může se ním pohnout. 

Myslet na svoje dobro. 

Protože Já jím Jsem. 

Už se můžu ukázat, vyjít na světlo 

v celé své kráse.

Mirka Zagozdová 

"Řekli jí, že ďábel přijde, aby si vzal její duši.

Ale nikdo jí nevaroval, že jednoho dne se před ní skloní a přinese tu svou.

🖤

Ona se nebojí tvora, který je za ní.

Možná proto, že ví, co zbytek světa zapomněl...

Ne každá bestie je určena k tomu, aby se jí bála. Někteří jsou stvořeni k tomu, aby nás chránili."