Nové začátky

Nemůžu změnit nic z toho, co se stalo. 

Jak jsem žila se sebou a ve vztazích. 

Změnit minulost.

Ale můžu začít teď znovu s vědomím sebe sama. 

Vlastních hranic. 

Vlastního těla.

S ohledem na sebe a pravdivě s druhými.

Jak JÁ to cítím.

Já jsem žila bez vzájemnosti. 

Druzí mohli být sami sebou a neměli žádné povinnosti. 

A já si to nedovolila říct, co potřebuji a měla jsem jen povinnosti. 

Druzí mohli všechno a já nic. 

Já jsem tam nebyla. 

A teď můžu vstoupit do hry a ukázat se. 

Být přítomna. 

Stát za sebou. 

Jako by to, jak se chováme k druhým se odvíjí od toho, jak se chováme sami k sobě.

Potom vlastně můžeme vždycky začít znovu a jinak. 

V každé chvili se zachovat jinak k sobě a tím změnit pravidla hry venku s druhými.

Čekala jsem nový začátek jako něco velkolepého. 

Že se změní kulisy a celý můj život. 

Že nový začátek mnou otřese a já to poznám. 

A přitom je to tak niterné. 

Tiché.

Pocit vlastní důležitosti, důstojnosti. 

Vědomí, že jsem tady pro sebe. 

Že se o sebe postarám. 

Že mi na mě konečně záleží.

Je to jako tiché dosednutí. 

Jako když přijdeš z venku, kde je sychravo domů, kde je teplo. 

Jako by se chlad a odcizení se sobě proměnily ve vřelost a přijetí.

Jsem doma a můžu spočinout.

Mirka Zagozdová 

"Nemůžeš se vrátit zpět a změnit začátek, ale můžeš začít tam, kde právě jsi, a změnit konec.“ C. S. Levis