Narcismus vůči tělu

1\. Zpředmětňování vlastního těla: 

Vnímání těla jako objektu, který má sloužit představám mysli. Posuzování jeho vzhledu, přitažlivosti a užitečnosti. Využívání sexuality k získání potvrzení vlastní hodnoty, bez skutečného naslouchání tělesnému prožívání.

2\. Vytváření nezdravé závislosti: 

Podmiňování vlastní přízně, přijetí a péče tím, jak tělo vypadá, jak funguje a jaké podává výkony. Člověk si dopřává odpočinek, jídlo, dotek či radost až tehdy, když si je podle svých představ zaslouží.

3\. Potřeba obdivu a uznání: 

Neustálé porovnávání svého vzhledu, schopností a úspěchů s ostatními. Vyhledávání potvrzení vlastní hodnoty ve vnějším světě, zatímco skutečné potřeby těla zůstávají stranou.

4\. Hluboký pocit nároku: 

Přesvědčení, že tělo musí poslouchat, vydržet a přizpůsobit se představám mysli. Očekávání, že bude zdravé, krásné, výkonné a dostupné bez ohledu na jeho skutečné potřeby a možnosti.

5\. Nenasytná potřeba potvrzení: 

Neustálé hledání důkazů vlastní hodnoty prostřednictvím vzhledu, úspěchů, výkonu, uznání a společenského postavení. Neschopnost spočinout v samotném pocitu, že člověk žije a je.

6\. Nedostatek empatie vůči vlastnímu tělu: Neschopnost rozpoznat, ocenit a respektovat jeho pocity, potřeby a hranice. Přehlížení únavy, bolesti, strachu, smutku i radosti. Člověk neposlouchá svého nejbližšího bližního.

7\. Hypersenzitivita na kritiku: 

Vnímání vlastních tělesných nedostatků, stárnutí, změn vzhledu nebo nemocí jako ohrožení vlastní hodnoty. Stud, odmítání a boj proti tělu, které neodpovídá představám mysli.

8\. Využívání vlastního těla: 

Zacházení s tělem jako s prostředkem k dosažení cílů. Využívání jeho síly, sexuality, přitažlivosti a schopností bez ohledu na jeho potřeby. Člověk z něj čerpá, ale nevrací mu péči.

9\. Vnímání vlastního těla jako podřízeného: Vytváření hierarchie mezi myslí a tělem. Mysl rozhoduje, přikazuje a hodnotí, zatímco tělo má poslouchat. Jeho přirozené projevy jsou vnímány jako překážka, slabost nebo něco, co je třeba ovládnout.

10\. Závist a srovnávání: 

Nespokojenost s vlastním tělem při pohledu na těla druhých. Závist vůči jejich kráse, zdraví, mládí nebo vitalitě. Neschopnost vidět a ocenit vlastní jedinečný život.

11\. Okouzlující začátky a následný chlad: Období nadšení pro vlastní tělo, péči o něj a slibů, že se člověk změní. Jakmile tělo nepřináší očekávané výsledky, přichází zklamání, odmítání, trestání a návrat k zanedbávání.

12\. Křehká sebeúcta: 

Vytváření obrazu silného, schopného, krásného a úspěšného člověka, který však nedokáže přijmout svou tělesnou zranitelnost. Vlastní hodnota je závislá na tom, jak tělo vypadá a co dokáže, nikoliv na vědomí, že je živou bytostí.

A jak se přestat takto vztahovat ke svému tělu?

Přestat se sebou zacházet jako s objektem.

Přestat své tělo jen používat a začít s ním žít.

Navázat citovou vazbu s ním.

Pocitově reagovat na sebe.

Nepodmiňovat tělu lásku krásou, zdravím, mládím ani výkonem.

Nepovažovat jeho potřeby za překážku vlastních plánů.

Nesnažit se ho ovládnout, napravit, přetvořit a přimět k poslušnosti.

Vnímat ho jako živou bytost, která cítí, potřebuje, reaguje a má svůj vlastní způsob existence. 

Vlastní vědomí.

Přestat být člověkem, který od svého těla jen něco potřebuje, a stát se člověkem, který je tu také pro své tělo. 

Sebeláska není obdiv k vlastnímu obrazu. 

Není to přesvědčení o vlastní výjimečnosti. Není to ani nekonečná práce na sobě.

Je to vzájemnost.

Přináležení.

Vztah k tomu, kdo je nám nejblíž a koho jsme se možná celý život učili přehlížet.

K vlastnímu tělu.

Člověk může celý život bojovat s narcismem druhých, a přitom si nevšimnout, že se sám narcistně vztahuje ke svému tělu.

Sám k sobě. 

Od druhých očekává úctu, kterou nedává sobě. Od druhých očekává pochopení, které nedává svému tělu. 

Od druhých očekává přijetí, které svému tělu odpírá.

A pak hledá lásku u druhých, zatímco tady celý život čeká na jeho pozornost a soucit živá, cítící bytost.

Jeho vlastní tělo, které sám opustil. 

Moje tělo nemá nikoho jiného než mě. 

A jak o něj pečuji, o svůj život, tak se cítím.

Mirka Zagozdová