Jsme země

Terramace (přirozená organická redukce) je nová ekologická metoda pohřbení, která umožňuje návrat lidského těla zpět do koloběhu přírody formou úrodné zeminy. 

Ve srovnání s kremací má výrazně nižší negativní dopad na životní prostředí a zároveň nabízí smysluplný, důstojný a přírodě blízký způsob posledního rozloučení.

Celý den ve mě na pozadí zněla otázka, až údiv. 

Jak je možné, že si lidé neuvědomují, že ta hrstka hlíny, kterou jsme tady mohli cítit v ruce, jednou budeme i my? 

Mě to vědomí hluboce dojalo.

Ale přišlo mi, že se lidé tak odtrhli od života a přírody, že zapomněli, že jsou její součástí.

Součástí stvoření. 

Ztratili jsme vazbu k sobě, jako člověku, 

k přírodě a Zemi. 

Zapomněli jsme, že je živá. 

Přestali jsme o ni pečovat. 

Chránit ji. 

Je to vidět i na způsobu pohřbívání.

Mrtvý popel, oddělený v urně nebo tělo oddělené v hrobu, které se nevrací do koloběhu života. 

My jsme zapomněli, že všechna půda, země, 

z které žijeme, jsou těla předků. 

Všeho živého, co tu kdy bylo a co se kompostuje v hlínu a z ní a díky ní žijeme dál.

Tohle je ten život věčný. 

Tohle je naše bohatství. 

A zároveň dědictví, které předáme dál. 

Ne půda ve smyslu kolik jí vlastním, kolik z ni vytěžím. 

Kolik jí uzmu pro sebe na úkor druhých. 

Jak jsme ji postupně zabrali a vzali divoké přírodě a zvířatům. 

Ale kolik života poskytne nám všem, kdo tu žijeme. 

I my jednou můžeme být součástí přírody, po které budou chodit naše děti a ze které budou žít.

Jako by lidé na to jednoduché a přitom tak jasné, zapomněli. 

Jako by jim nedocházelo, že to, co další generace potřebují od nás dostat, je půda, 

která je bude živit, která jim poskytne prostor pro život. 

Která bude hlavně živá. 

Potřebujeme přijmout zodpovědnost za to, 

jak žijeme. 

Na Zemi.

Z ní procházíme a do ní se vrátíme.

My jí jsme. 

Mirka Zagozdová