Bezpečný prostor

13.05.2026
Uvědomila jsem si nějakou linku ve mě, která jako by mi už od dětství jela na pozadí.

Jako bych pořád podvědomě čekala, že se stane něco velkého. Že něco přijde a změní mi to život. 

Jako bych byla pořád připravena na to a nedokázala jsem se uvolnit, odpočívat, být. 

Jako bych se nedokázala vypnout a prostě si užívat sama sebe. 

Jako bych čekala v dětství možná nějaký zázrak, že se něco stane, změní...

A později jako bych čekala, že mě někdo objeví, a že mi to změní život. 

Jako bych se upínala k velkým změnám, věcem, vztahům, protože jsem nedokázala být v každodenním životě, protože to bolelo. 

Jako bych z toho utíkala do iluzi a snů o mé důležitosti, ale možná proto, že jsem jako dítě nemohla nic udělat.

Možná jsem čekala, až dostanu prostor být sama sebou. 

Prostor dělat sí co já chci a potřebuju. 

Kde se budu moci uvolnit a vypnout. 

Konečně se z toho pocitu ve střehu a vnitřní připravenosti uvolnit.

Jako bych se cítila jako nedočkavé dítě, které mělo pořád sbalené a netrpělivě čekalo, kdy už se pojede, kdy už to přijde...

A kvůli tomu čekání si ani nešlo hrát, aby to nepropáslo ten okamžik, až TO přijde. 

Jako by mi chyběl prostor, kde bych se mohla uvolnit a cítit se v bezpečí. 

Ne hlídat okolí, co se stane a co se děje. 

Ne být pořád jednou nohou, okem, uchem venku, u druhých, ve střehu, hlídat je, abych se mohla ochránit. 

Přestat hlídat ten obzor, ale celá se uvolnit do sebe... 

Být prostě se sebou, dělat co mě baví.

V mé přítomnosti.

Soustředit svou pozornost do sebe. 

Uvolnit se v bezpečném prostoru svého domova.

Svého těla.

Možná je moje vědomí máma, laskavá pozornost, která spolu s tátou, tělem, oporou, nade mnou bdí a já jsem ten pocit, to spojení, dítě, které si konečně může dovolit být.

Protože mám už pozornost i ochranu a péči obou rodičů. 

Možná tohle je ta úplná rodina, po které jsem celý život toužila. 

Moje celistvost. 

Roky si nesu v hlavě citát - láska je bezpečný prostor, kde můžu být sama sebou.

To spojení těla a vědomí je láska, kterou jsem.

V tom prostoru, těle, v očích vědomí jsem v pořádku a konečně mám čas žít pro sebe.

Být sama sebou.

Mirka Zagozdová 
Share
Tělo je Bohem 
Všechna práva vyhrazena 2025
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma!