Zůstat při sobě

Že mi ten druhý zavře dveře a už mě nevezme zpátky.

Že udělám nějakou chybu a už to nepůjde vzít zpátky. 

Že budu muset odejít. 

Že mě opustí.

A přitom ten strach je můj, jako by z minulosti. 

Že jsem já opustila tělo a nedokázala se vrátit. 

Že ty dveře tam celou dobu byly, jen já jsem se bála je otevřít a vrátit se domů.

K sobě.

Já jsem se bála celý život ztratit druhé, protože jsem neviděla sama sebe. 

Já si neuvědomila, že ten strach patří mě, protože já jsem se opustila. 

Já jsem se bála své samoty.

Bez - vědomí těla. 

Možná se ty dveře otevřou ve chvíli, kdy moje důvěra v sebe bude tak silná, že si dovolím zapomenout na druhé a plně si uvědomím, že ten druhý je moje tělo. 

Že to jsem já.

Že já nikam od sebe neodcházím. 

Že paradoxně konečně zůstávám. 

Že ty dveře byly celou dobu otevřené...

A já je potřebuji zavřít.

Za sebou.

Překročit ten strach, že zůstanu sama, že nic nebude.

Jako Alenka v králičí noře. 

V zemi za zrcadlem.

Já jsem se celý život bála, že budu odmítnutá, odříznutá druhými, ale paradoxně jsem se já bála zamezit druhým přístup k sobě. 

Dovolit si vzít svou pozornost zpátky. 

Zůstat pro sebe.

Já jsem se se nebála, že druzí zavřou dveře mě, ale já jsem se bála druhým zavřít dveře ke mě.

Nechat je za dveřmi. 

Být tu pro sebe. 

Patřit sobě. 

Žít pro sebe.

Vychutnat si svůj život. 

Já jsem s druhými kvůli tomu strachu neustále udržovala vztahy tím, že jsem se jim přizpůsobovala a "hrála" role, které mi jako by přiřkli. 

Největší strach nebyl být odmítnutá.

Největší strach byl přestat hrát hru, kterou vztah ode mě očekával.

Vycházela jsem ze strachu, ne z lásky.

Ze závislosti, ne ze svobody.

Z potřeby, ne z radosti. 

Já jsem jim nedokázala říct ne, obejít ty role, nehrát s nimi tu hru a prostě být sama sebou.

Vystoupit z toho vztahu s nimi a zůstat věrná ve vztahu k sobě. 

Patřit nejdřív sobě a teprve potom být s druhými.

Zakotvená v tom, kým jsem já. 

Dovolit si existovat jako stálý bod, nezávislý na vztahu nebo situaci. 

Vycházet ze sebe.

Být dospělá.

Já jsem vlastně celý život uvnitř byla pořád stejná, jen jsem se navenek měnila podle toho, s kým jsem byla ve vztahu. 

Já jsem nebyla falešná, ale adaptivní. Přizpůsobivá.

Navenek podle druhých.

Ale nikdy jsem si nedovolila jim zavřít ty dveře a prostě zůstat sama sebou.

Tak, jak jsem. 

Pravdivě.

Být tu bez podmínek pro sebe. 

Milovat se, cítit sama sebe.

Já nebyla s různými lidmi stejná, já jsem byla různá s různými lidmi a v různých situacích.

Nikdy jsem si nedovolila být prostě Já.

S kýmkoli.

Teprve z tohoto místa můžu být ve vztahu s druhými lidmi a vidět opravdu je. 

Vybrat si, s kým ladím. 

S kým SE cítím dobře.

Jednoduše se nechat vést svým tělem, tím, jak SE cítím. 

A paradoxně právě tím, že budu sama sebou, přijmu své místo ve společenství lidí, v přírodě a na Zemi.

Mirka Zagozdová