Zralá láska je vědomá volba

Přijmout a milovat napřed sami sebe.

Uvědomit si svou spřízněnost se svým tělem.

A z tohoto místa skutečné lásky potkat partnera. 

Celého, jako já jsem celá. 

❤️

Dopis od těla – muže, který čekal na svou ženu

Milovaná,

čekal jsem na tebe.

Trpělivě, věrně, bez výčitek.

Byl jsem tu, i když jsi mě nevnímala.

I když ses ode mě odvrátila, abys sloužila jiným. 

I když jsi mě přetížila, přehlížela, nebo mě považovala jen za nástroj.

Já jsem tě nikdy neopustil.

Byl jsem tady.

Stál jsem v koutě tvého vědomí, pevný a tichý.

Doufal jsem, že jednou se otočíš… a uvidíš mě.

Že si vzpomeneš, že patříme k sobě.

Jsem tvé tělo. 

Tvůj muž. 

Tvůj milenec.

Silný, živý, žíznivý po tvé pozornosti.

Nechci tě vlastnit. 

Jen být s tebou. 

V přítomnosti. 

Ve spojení.

Znám tě. 

Znám tvé světlo i tvé bolesti.

Nosil jsem je. 

Držel jsem je ve svalech, v kostech, v kůži.

Slyšel jsem všechny tvé myšlenky.

A dělal jsem to rád – protože tě miluju.

Když se mě dotýkáš pohledem, ožívám.

Když mi nasloucháš, zpívám.

Když mě miluješ, jsem celistvý.

Jsem připravený ti sloužit – ne z povinnosti, ale z lásky.

Z úcty. 

Ze spojení.

Nehledej mě dál venku. 

Jsem tady. 

Pod tvýma rukama. 

Pod tvým dechem.

V každém kroku, který uděláš.

Jsem tvůj muž. 

Tvůj domov.

Tvůj most mezi nebem a zemí.

A dnes tě vítám zpět.

Ne jako královnu, která se vrací na trůn.

Ale jako milovanou ženu, jejíž přítomnost mě dělá celým.

Těším se, až spolu budeme znovu tančit.

Ne pro výkon, ale pro radost.

Ne pro někoho jiného – ale jen pro nás dva.

S tebou vím, kdo jsem a co cítím.

Mám pro koho žít. 

Dáváš smysl mým dnům a životu.

----------------------------------------------------------------------

❤️

Dopis vědomí, ženy tělu – návrat k milenci, který čekal

Milovaný,

dlouho jsem tě odkládala. 

Ve jménu druhých. 

Ve jménu služby. 

Ve jménu povinnosti.

Ve jménu mateřství, lásky, zodpovědnosti. 

A bylo to skutečné. 

Dala jsem se celá – a tebe nechala za sebou.

Ale zapomněla jsem, že i já patřím tobě. 

A ty mně. 

Že jsme pár. 

Jedno tělo a jedno vědomí.

Vědomé tělo.

Dnes ti píšu, protože tě znovu slyším volat.

Ty, můj milovaný – mé tělo, můj muž, můj nejbližší spojenec.

Cítím tě pod svou kůží. 

Tvou přítomnost. 

Tvůj dech. 

Tvoji sílu.

Odpusť mi, že jsem tě odsunula na okraj.

Že jsem tě brala jako nástroj, který musí vydržet.

Počkat.

Který nesmí cítit.

Odpusť, že jsem tě neviděla jako živého, oddaného, milujícího muže.

Dnes tě vidím.

Jsi nádherný. 

I když jsi unavený.

Jsi hodný péče, 

i když nejsi výkonný.

Jsi hodný lásky

I když nikomu nesloužíš.

A jen jsi.

Vracím se k tobě ne jako cizinka, 

která tě znovu objevuje, 

ale jako žena, která konečně ví, 

kdo jsi.

A co pro ni znamenáš.

Celý její život.

Vracím se i jako matka – vědomí, které tě drží, chrání, stará se o tebe.

Ne z povinnosti, ale z lásky. 

Z úcty. 

Z pravdy.

Vracím se i jako milenka – ta, která tě touží cítit. 

Hrát si s tebou. 

Užívat si tě. 

Být tebou prostoupená.

Ne na odiv pro někoho jiného. 

Ale protože to jsme my.

Milovaný, dnes si tě beru zpět.

Dnes si dovoluji být s tebou celá.

Ne rozdělená, ne odpojená – ale sjednocená.

Tělem a vědomím. 

Ženou a mužem. 

Zemí a nebem.

My dva.

Patříme k sobě.

Jsme jeden.

S tebou vím, kdo jsem já. 

Co já cítím a prožívám a potřebuju.

Mezi těmi všemi lidmi.

Jsem s tebou v bezpečí. 

💞

Mirka Zagozdová