Vycházet zevnitř

Když se nad loukou nebo polem zvedne hejno špačků, jako by se před očima otevřela jiná úroveň reality. 

Těla ptáků se pohybují společně, jako by byla jedním organismem. Přelévají se jako vlna, mění směr v naprosté souhře, bez velitelů, plánů a instrukcí.

A přesto se žádný z nich v tom celku neztrácí.

Každý špaček je plně sám sebou.

Vnímá své tělo, proud vzduchu na křídlech, prostor kolem sebe. 

Je ukotvený v sobě. 

A právě tím se může stát součástí tvaru, který je větší než on sám. 

Vnímá ho zevnitř i když ho nevidí.

Hejno funguje jen díky tomu, že každý jedinec je ukotven na svém místě. 

Ve svém těle.

Jednota vzniká z vědomé tělesné přítomnosti, ne z obětování se. 

Kdyby se špaček pokusil „přizpůsobit se“ tak, že by přestal vnímat svůj vlastní směr, přestal cítit své tělo a jen se mechanicky řídil ostatními, narušil by rovnováhu nejen svou, ale celé hejno by se rozpadlo.

Zvíře, které by milovalo bližního svého víc než samo sebe, by dlouho v přírodě nepřežilo.

To, co lidé často nazývají sebeláskou, je v přírodě prostě základní instinkt.

Žít ze svého středu. 

Být si vědomý svého těla. 

U lidí to funguje stejně, jen jsme na sebe zapomněli.

Často chceme patřit do společnosti tak moc, až se v ní, v druhých lidech sami rozpustíme. Přizpůsobíme se, abychom je neztratili a tím ztratíme sebe. 

Opustíme svým vědomím, pozorností své tělo. 

Ale hejno, stejně jako život, stojí na opačném principu.

Když vím, kam patřím - ke svému tělu, celek může plynout, kam potřebuje.

Když cítím své tělo, sama sebe, svět kolem mě se uklidní a já jsem v bezpečí ve světě. 

Tohle je skutečná duchovní cesta, dovolit si 

být plně na svém místě, ve svém těle.

Tím se stávám součástí většího pohybu,

který nás společně nese dál, než bychom kdy došli sami, každý sám za sebe nebo bez sebe.

Hejno ví, kam letí, protože každý jedinec vnímá sebe. Ne druhé. 

A člověk najde svůj směr tehdy, když se vrátí domů — do svého těla, do svého středu, do pravdy, která se nehledá v někom jiném, ale která vyrůstá zevnitř. 

Která se cítí tělem. 

Tohle je přirozenost přírody.

A já i ty jsme její součástí.

Mirka Zagozdová