Sexualita

Je to projev toho, kdo jsem 

Moje živá energie. 

Moje pravda. 

Moje přítomnost.

Moje přirozenost.

Moje ztělesnění sebe sama.

Když jsem v sobě ukotvená, cítím svou sexualitu i bez doteku druhého.

Je to proud síly, vědomí těla, který mnou prochází, když jsem napojená na sebe.

Skrze tělo. 

Skrze city a emoce.

Jenže spousta lidí nehledá spojení se sebou, ale s druhým. 

Promítají sami sebe do partnera .

A vlastně v něm chtějí najít sebe.

Získat od něj potvrzení, že jsou milovatelní, krásní, živí.

Ale když nejsou ukotvení v sobě, tak se v tom druhém ztratí.

A začnou žít skrze něj — místo skrze sebe.

A to není sexualita. 

To je závislost. 

Využívání.

Manipulace.

Únik. 

Hlad.

Říká se, že při sexu si lidé vyměňují energie. 

Že se propojí a energie jednoho může zůstat „v druhém“. Že se vážou, někdy i na roky.

Ale možná ta výměna nevzniká dotekem těl, ale propojením vědomí.

Možná největší ztráta energie nastává, ne, když se těla spojí, ale když se vědomí odpojí samo od sebe, od svého těla a napojí se na druhé tělo.

Když druhému začnu dávat víc pozornosti než sama sobě. 

Svou životní energii. 

Když se dívám do očí druhého a nevnímám sebe.

Když potřebuji jeho přijetí, abych uvěřila, že jsem hodná lásky.

Když se přes něj snažím najít a uvědomit si sama sebe. 

Snažím se prožívat se skrze něj. 

A tím se ztrácím.

Sama sobě.

Z tohoto místa vznikají toxické vazby. 

Ne ty tvořené láskou a svobodou, ale nitky závislosti.

Psychická a energetická napojení, která nejsou ukotvena v přítomném vědomí v těle, ale v potřebě být viděna, cítěna, potvrzena zvenku.

Kdy jen reaguji a neuvědomuji si sama sebe. 

A právě skrze tyto prázdné spojení může odcházet vnitřní síla. 

Sebevědomí.

Sexualita není to, že se spojím s druhým.

Ale že se spojím se sebou ve vazbě mezi vědomím já a tělem. 

Vím, že patřím k sobě. 

Sobě.

A z toho místa se mohu sdílet s druhým.

Milovat sebe s druhým. 

Milovat jeho.

Ne abych si skrze druhého něco vzala, ale abych s ním mohla plněji prožít sama sebe.

Abych mohla procítit celistvost, svého těla, svého života, užít si s potěšením sebe sama.

Bez ztráty. 

Bez kontroly. 

Bez úniku.

Jen dvě celistvé bytosti, které se dotýkají, protože chtějí, protože jim to dělá radost. 

Každému za sebe a společně.

Vidím a vnímám sama sebe a vidím i tebe.

Opravdu spolu můžeme být, až když jsme si vědomý každý sám sebe. 

Mirka Zagozdová