Probuzení

Možná jsme kdysi jako malé děti měli pocit, že nikdo nestojí o naši lásku.

O naše vyjádření citů, emocí, myšlenek, našeho vnitřního života. O nás samotné. 

Stáhli jsme se do hlavy a zůstali tam jako ve věži. Osamělí. Oddělení od sebe, svého těla, života, citů... 

Ponecháni sami sobě. 

Přestali jsme lásku projevovat. 

Přestali jsme být láskou. 

A začali jsme ji hledat venku, u druhých. Zanedbávali jsme sami sebe.

Chtěli jsme, aby nás druzí cítili, vnímali, všímali si nás. 

Chtěli jsme jejich obdiv, který jsme pokládali za lásku. Pozornost z venku.

Byli jsme ochotní být pro druhé jacíkoliv a kýmkoliv, abychom byli hodni jejich lásky. 

Žili jsme podle jejich pravidel.

Uvnitř ale bez sebe, smutní, plní zloby, že nemůžeme být sami sebou a přitom jsme si neuvědomovali, že jsme to pořád my. 

Že tu lásku vězníme uvnitř nás tím, že ji neprojevujeme.

Naše pocity a potřeby jsme promítali do druhých, cítili jsme s nimi, abychom od nich na oplátku dostali jejich lásku. 

Byli jsme hodní a přizpůsobovali se druhým, abychom byli jako oni a získali jejich uznání, protože když jsme byli sami sebou, vyjadřovali svůj život, byli jsme odmítáni a kritizováni.

Tak jsme se naučili žít bez sebe, životy druhých. 

A čekali jsme, že jednou přijde někdo, kdo nás vysvobodí.

Kdo nás uvidí takové, jací jsme a bude náš ctít - uznávat - cítit - milovat se vším všudy. Právě takové, jací jsme. Pro koho budeme jediní na světě. 

Je čas, políbit princeznu. Osvobodit ji, spící z věže. Probudit se. Uvědomit si, že jsme byli vždycky v pořádku takoví, jací jsme.

Že jsme hodni lásky. Že je bezpečné se cítit, vnímat, prožívat a vyjadřovat takoví, jací jsme. Že se můžeme sami za sebe postavit klidně všem. Postarat se a pečovat sami o sebe.

O svůj život. 

Když si uvědomíme sami sebe, můžeme se znovu milovat, stát se láskou, kterou jsme a ukázat ji světu.

Osvobodit se ze spoutání očekávání, představ o sobě, přestat se na sebe dívat z venku a uvidět svou krásu zevnitř. Zamilovat se do sebe. 

Dovolit si být něžní k sobě. 

Přijmout se takoví, jací jsme.

Se vším, co cítíme a prožíváme.

V naší jedinečnosti.

A nabídnou to světu, který na to čeká.

Až budeme takoví, jací jsme.

Sami se sebou.

Sami sebou. 

Láskou. 

Čím více si dovolíme cítit a vnímat, prožívat sami sebe, tím více umožníme druhým, aby byli sami sebou a tím více se cítíme propojení se vším, co je. 

Naši lásku, svůj život, sami sebe se vším, kdo jsme, máme ve svých rukou. 

Mirka Zagozdová