Obměna života

Klesá. 

Čtyřicetitunové tělo padá oceánem celé hodiny. Až tiše dosedne na dno. 

Tam smrt znovu ožívá. 

První připlouvají mrchožrouti:

sliznatky, spící žraloci, chobotnice.

Trhají tuk i svaly, dokud nezbude jen kost a chrupavka.

Ale skutečné děsy teprve začínají.

Kosti začnou kvést.

Osedax – červi požírající kosti –

zapustí kořeny do morku.

Tráví tuky, vypouštějí bakterie a živí celý nový vesmír.

Z jediné mrtvé velryby žije přes sto druhů – desítky let.

Tomu se říká ekosystém velrybího pádu.

Existuje jen v hlubinách, kde ticho je věčné

a smrt se stává domovem. 

/zdroj: https://www.facebook.com/kampomaturite/

A tohle se děje se vším životem, který zemře.

Mění formu.

I s našimi těly.

Bereme smrt jako osobní prohru. 

Že jsme něco nezvládli. 

Jako trest.

Možná ale příroda ví, co dělá a proč. 

Vidí dále než my. 

Dokážeme popsat, jak funguje tělo, zkoušíme ho uzdravit, pochopit... 

Ale nějak si neuvědomujeme, že za ním, za tím vším, existuje síla mnohem větší než my.

Že jsme byli narozeni, stvořeni. 

Že naše srdce bijí a krev teče a orgány fungují...

I bez našeho přičinění.

Místo důvěry se snažíme mít navrch a získat pocit, že to máme pod kontrolou. 

Že víme, že můžeme, že to je v našich rukou...

Možná se jen ale bráníme se zastavit a naplno si uvědomit, že vůbec nic nevíme. 

A prostě se jen odevzdat. 

Zůstat pravdiví a na nic si nehrát.

Přiznat si, jak se cítíme a co prožíváme.

Žít a nechat se žít. 

Je to větší než my.

Je to námi a zároveň jsme to my.

Každý z nás je tím.

Zázrakem.

Všechno na Zemi je milováno a je o nás postaráno. 

Když se zbavíme svých představ a iluzí o svém JÁ a uznáme sami sebe jako člověka v těle, že JSEM, poznáme skutečnou radost ze života, jaký je.

Bez honění se za větrnými mlýny.

Život nám nikdo nevezme.

V sobě máme všechno, co potřebujeme.

Život je nekonečný.

‌

Jako bychom byli všichni na Zemi z jedné hlíny, která se používá znovu a znovu v jiných formách. 

Každá je jedinečná.

Každý život je jedinečný.

Každý příběh je jedinečný.

Po smrti se staneme součástí všeho a znovu se zrodíme jinak. Znovu a znovu.

Ale pořád jsem to JÁ.

Vidím se z různých úhlů pohledu.

Všechno na Zemi má své místo.

Každý je důležitý.

Dokonalý takový, jaký je.

Není čeho se bát.

Snad jen iluzí o sobě a morálky. 

Každý máme svůj jedinečný čas ve svém jedinečném těle jako Já. 

Mirka Zagozdová

www.emocezvirat.cz

www.mezi-svety.cz