Jste svým tělem

05.02.2025
Nejste hlasem ve své hlavě.
Jste ten, kdo ten hlas slyší.

Váš hlas a myšlenky jsou představy o vás.

To, kdo doopravdy jste je ten, kdo naslouchá.

Vaše tělo.

Celý život bylo s vámi.
Celý život je vámi.

Někdy v dětství jsme se ale kvůli potlačováním pocitů a emocí uzavřeli, oddělili jsme se od sebe, svého těla do hlavy.

Odcizili jsme se sami sobě.
Opustili jsme se.
Zůstali jsme viset ve vzduchoprázdnu.
Opuštění a osamělí.

Viděli jsme jen druhé, co oni, jak oni nás vidí a nedokázali jsme se vrátit svou pozorností k sobě.

Jako bychom se ocitli bez domova. 
Jako bychom se neměli kam vrátit.
Jako bychom nikoho neměli.
Sami uprostřed světa.
Bez svého života.
Vyhoštěni.

Ale navzdory všemu, navzdory tomu, jak jsme o tom, o sobě přemýšleli, jsme tu stále byli.

Tichý svědek. Teplá náruč. Přijetí. 
Bůh = tělo, bylo vždycky s námi. Námi.
Jen jsme si to nedokázali uvědomit.

Nikdy jsme nebyli sami.
Nikdy jsme nebyli opuštění.

Jen jsme v sobě zemřeli, když jsme přestali projevovat sami sebe skrze tělo, své emoce. Když jsme přestali vyjadřovat to, co cítíme. 

Sami sebe.

Odevzdali jsme moc nad sebou, svým tělem, životem a prožíváním se druhým.
To, jak nás vidí a jak na nás reagují bylo důležitější než to, jak my se cítíme a prožíváme.

Žili jsme ve věčném boji mezi hlasem morálky a tím, co jsme cítili a potřebovali my.

Je čas se vrátit domů. Obrátit svou pozornost k sobě. Bez ohledu na druhé si uvědomit, jak se cítíte a co prožíváte.

Vrátit si moc nad svým životem zpátky.
Dovolit si prožívat sám sebe.
Cítit svou pravdu.

Důvěřovat sobě, svému tělu, Bohu.
Skrze pocity a emoce nás vede.
Žije nás. 
Žije vše, co je.
Všichni jsme jedno.

Pusťme se a dovolme to.

Naše tělo je naše duše.
Všechno na Zemi má duši.
Skrze ni jsme spojeni.

Jakoby bychom vnímali, že jsme všichni jedno, ale nedokázali jsme si uvědomit sami sebe.
 
Tělo je Bohem 
Všechna práva vyhrazena 2025
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma!