Ego je já

Ego je Já, které zapomnělo, ke komu patří. Vědomí, které se oddělilo od svého těla.

Já, které si neuvědomuje, že je ve vztahu se svým tělem.

Které zapomnělo, kým je v tomto životě.

Celý život jsem si myslela, že jsem ve vztahu s druhým člověkem.

Nevěděla jsem, nedokázala jsem si uvědomit, že každý z nás je především ve vztahu se sebou – se svým tělem.

A že právě tento vztah každý z nás vyjadřuje, ukazuje, zrcadlí skrze své tělo.

To, jak se druhý člověk cítí, nevypovídá nic o mně.

Vypovídá to o jeho vztahu k sobě.

Jeho chování se mě netýká.

Nejsem na něm závislá.

Nejsem definovaná vztahem s druhým.

Mohu odejít, když se s někým necítím dobře.

Nemusím trpět tím, jak se druzí chovají sami k sobě.

Nemusím se nechat otrávit.

Nemusím si jejich chování brát osobně.

Druzí nejsou zdrojem mých pocitů.

Zdrojem mých pocitů je moje tělo.

Cítím se tak, jak o své živé, cítící tělo pečuji.

Tak se ono cítí se mnou.

Tento vztah je základem, ze kterého se odvíjí celý můj život.

Z tohoto místa si dovoluji vybírat jen ta partnerství, která mi neubližují.

Kde cítím radost.

Kde mohu zůstat sama sebou.

Z tohoto místa tvořím svůj život.

Jsem svobodná.

Jsem přírodou, která si vzpomněla a uvědomuje si sama sebe.

Jsem doma.
 

Mirka Zagozdová