Cesta

Ego je Já, které zapomnělo, ke komu patří. Vědomí, které se oddělilo od svého těla.

Tohle jsem potkala a hluboce se mě to dotklo.
Ta láska a péče těla, ta snaha ochránit až do konce.
Ta touha žít.
Tělo není věc, kterou máme ovládat, ale bytost, která s námi žije.
Tělo jako ochránce, ne jako nepřítel.
Tělo jako rovnocenný partner v životě.
Příroda, která skrze tělo pečuje.
Jsme v tom spolu....

Dlouho mám v sobě obrovskou touhu.

Citová vazba k tělu a trauma
Dnes jsem potkala video Dr. Gordona Neufelda, kde tvrdil, že člověk nemá pud sebezáchovy, ale pud přináležení k druhému člověku. Že naším základním pohonem není přežití, ale vztahová vazba. Lidé tomu věří, protože jim to dává smysl v kontextu jejich života – vysvětluje, proč zůstávají ve vztazích, které je ničí, proč se...

Když ustoupí mysl, tělo se začne léčit.
Stejně jako se příroda začne léčit, když ustoupí člověk.
Uvědomuji si, že jsem se celý život jsem snažila vést tělo hlavou.Řídit ho, kontrolovat ho, chránit ho, opravovat ho, nahrazovat jeho instinkty.Myslet, řešit, kritizovat, vylepšovat...
A že stačilo udělat něco, co jsem dřív považovala za nemožné, prostě...

V přírodě existují okamžiky, kdy se čas na chvíli zastaví.
Když se nad loukou nebo polem zvedne hejno špačků, jako by se před očima otevřela jiná úroveň reality.
Těla ptáků se pohybují společně, jako by byla jedním organismem. Přelévají se jako vlna, mění směr v naprosté souhře, bez velitelů, plánů a instrukcí.
A přesto se žádný z...

Napadla mě paralela mezi sluncem, vědomím a černou dírou.
Jako malí jsme měli pozornost pro sebe, v sobě. Upřímně jsme se vyjadřovali a nebáli se být.
Náš čas plynul v těle, byli jsme živí.
Cítili jsme vlastní přitažlivost - gravitaci mezi vědomím a tělem. Mezi námi a zdrojem života.Byli jsme napojení na přírodu. Byli jsme jí. Slunce svítilo zevnitř....

Mnohdy ve světě se uz děje terramace, přirozené kompostování lidského těla –pri které se proces smrti přesouvá do ticha a hloubky Země. Tak. jak o u uložení do těla do hrobu.

Už spoustu let zvedám žížaly z chodníku a dávám je do trávy. Po dešti, aby neuschly.

Uvidíš-li duši zvířete, začneš slyšet i tu svou.
Kdysi jsem začala emoční homeopatií zvířat.
Cítila jsem, že jejich těla vyprávějí příběhy, které nikdo neslyší.
Viděla jsem je.
A věděla, že mají emoce stejně skutečné jako my.
Že se cítí a prožívají.
Chtěla jsem být jejich hlasem.
Ukázat lidem: Podívejte, oni cítí. Oni vědí. Oni jsou....